Úvod

Aktuality: Loni v únoru byl R.H. oceněn 3. místem na fotografické soutěži "Štíty Viléma Heckla", www. stityheckel.cz. Oceněny byly snímky ze série "Máchovo jezero". Soutěž pořádala agentura Czechpressphoto a v současné době jsou vítězné práce vystaveny na Pražské Staroměstské radnici v rámci výstavy "Země a lidé 2007".

Portréty Richarda Homoly

V tvůrčí fotografii představuje portrét jeden z nejnáročnějších fotografických žánrů. Z ryze technických důvodů je to něco podobného jako fotografování soch, ovšem s tím podstatným rozdílem, že objektem je zde živá lidská bytost. Problémy spojené s tím, že jde o trojrozměrný objekt v prostoru, se v obou případech kryjí. V obojím jde nadto o konfrontaci fotografa s určitým předem daným obsahem. Ten do tvaru a výrazu sochy vložil její tvůrce a do tváře člověka pak člověk sám. Něco společného je i v tom, že socha i člověk mají do své tvářnosti vepsán historicky konkrétní charakter času: dobové stylové konvence či novotvary, u lidí způsoby chování. Tomu umělecké dílo i člověk zákonitě podléhají. Jak těmto náležitostem vyjít vstříc a přitom pro fotografa zachovat nezbytný prostor pro vyjádření jeho osobního vztahu ke světu a lidem, v tom je podstata výzvy, které fotograf v oboru portrétní fotografie čelí. V Homolově tvorbě, soustředěné především ke krajině a historickým památkám - kde svou významnou roli sehrál i hrad Bezděz, má v poslední době právě portrét důležité místo. Je to svým způsobem zákonité, protože v Homolových fotografiích vždy šlo o „duši" krajiny, stejně jako u památek o zjevování paměti významného místa. Úhelným principem Homolova fotografování je schopnost vcítění, řehole jisté výchozí pokory, která dovoluje, aby se mu objekt s maximální důvěrou otevřel, aby k němu promluvil odkudsi z hloubek svého podstatného - a jak sám fotograf soudí krásného já. Objevovat krásu ve světě kolem nás je pro Richarda Homolu úkol věčně aktuální. Dokonce dnes možná aktuálnější než dříve. Cesta do hlubin duše portrétovaného začíná výběrem světelných podmínek v exteriéru a jejich inscenací uvnitř fotografovy dílny. Niterným zpovědím se daří jen za určitého světla. To sice v tom či onom případě do jisté míry souvisí s charakterem portrétované osoby, v zásadě je to ovšem sám fotograf, který ladí světelnou vlnu, na které se bude s nitrem člověka setkávat. Vyžaduje-li fotograf, aby se mu objekt otevřel, sám nabízí totéž. Jako záruku umělecké i lidské pravdivosti konečného díla. Vynášet z hlubin lidských prožitků i skrytých nadějí cosi jako hlubší krásu lidských bytostí, to vyžaduje komplexní přístup k člověku. Schopnost vidět skrze tmu i světlo a skrze světlo i tmu. Tomu fotograf vychází vstříc zásadně šerosvitným laděním svých děl, koncepcí, která, je-li to třeba, neváhá jednou zdůraznit tmu a jindy opět světlo. Krása Homolových portrétů spočívá ve schopnosti za všech okolností dobrat se výtvarných i obsahových krás snímku v lidské pravdě portrétovaných spolubližních. Zvláštní existenciální lyrismus je přitom jednou z kvalit, jimiž dílo Richarda Homoly souzní s nejlepšími tradicemi české výtvarné fotografie.

Jan Kříž (autor je presidentem české sekce AICA)





Z technických důvodů byla dočasně znepřístupněna kolekce fotografií Kraj pod Vlhoští.



Richard Homola
e-mail: foto.homola@centrum.cz
tel.: 737 818 629

Pokud chcete dostávat zprávy o aktualizaci těchto stránek, napište mi svůj e-mail:

Váš e-mail:

Předmět:

Váš další vzkaz: